Baseball U7 konečně na domácím hřišti

Nejmladší baseballisté SK HIT Opava se konečně dočkali. Po dlouhých měsících tréninků si mohli užít svůj turnaj také před domácími fanoušky. Do Opavy dorazily týmy Cannibals Šumperk a Arrows Ostrava a malí Opavané ukázali, jak velký kus cesty za jediný rok urazili. Ještě v zimní lize byli mnozí z nich úplnými nováčky, kteří opatrně sbírali první zkušenosti mezi ostřílenějšími soupeři z větších klubů. Dnes už se na hřišti představuje sehraný tým, který se nebojí postavit ani mužstvům se silnější hráčskou základnou a dokáže je porazit.

Velkou radost trenérům udělal také příchod nových hráčů během jarní sezóny. Ti se do kolektivu zapojili téměř okamžitě a do týmu zapadli jako dílky puzzle. Výsledkem je parta nadšených a šikovných dětí, které baví baseball a dokážou své nadšení přenést i na diváky. Všechna čtyři utkání byla plná dalekých odpalů, rychlých nohou na metách i povedených obranných zákroků. Třešničkou na dortu se stalo vítězství nad dosud nejsilnějším soupeřem a vedoucím týmem tabulky Arrows Ostrava. Pro malé Hiťátka to byl další důkaz, že poctivá práce a pravidelné tréninky přinášejí své ovoce.

První soutěžní utkání si zahráli Vilém Černý, Jonáš Juchelka, Oliver Hellebrand a Teodor Langer. Zejména Oliver Hellebrand zaujal mnoha krásnými odpaly i obrannými zákroky a ukázal velký talent. Čtyřletý Antonín Vystrk zase předvedl obdivuhodnou sílu na pálce. Velké zlepšení během sezóny zaznamenal Alex Jašek. Nováček Theodor Schwacha září jak na pálce, tak v poli. Nechyběla ani jediná dívka v týmu Julie Škývarová, která je důležitou součástí celé party. Tobiáš Tobík předvádí v každém zápase maximální nasazení a Hubert Jung je pro spoluhráče nepostradatelným dobrým duchem, který má vždy úsměv na tváři. Dlouhodobou oporou týmu jsou Tadeáš Franer, Filip Onderka a František Zelinka, kteří během celé sezóny výrazně pomohli mužstvu a sami udělali velký výkonnostní posun.

Na první metě pomáhala Katarína Franerová, která se stala nedílnou součástí trenérského týmu U7. Její sestra Viktorie měla na starosti lavičku a pečlivě dohlížela na pořádek v dugoutu. Trenérsko-rozhodcovské duo Vítek Škývara a Matěj Cupal pak zajišťovalo hladký průběh turnaje a spravedlivé výsledky pro všechny účastníky. Trenérku Michaelu Franerovou navíc potěšila slova uznání od soupeřů, kteří chválili nejen organizaci turnaje, ale také přátelskou atmosféru a výkony domácích hráčů.

Míšo, jaké byly vaše pocity po domácím turnaji?

Byla jsem nadšená. Děti se na domácí turnaj strašně těšily a myslím, že si ho užily naplno. A já taky. U sedmiletých dětí nikdy nevíte, jestli přijedete na baseballový turnaj, nebo na sraz milovníků žížal a nanuků. A právě proto je to tak skvělé. Ale tentokrát to bylo prostě krásné. Spousta radosti, smíchu a krásných baseballových momentů.“

Překvapilo vás něco?

Asi to, jak obrovský kus cesty děti za ten rok ušly. Ještě nedávno jsme vysvětlovali, že rukavice není klobouk, jak se běhá na první metu a že se při zápase nepozorují mravenci v trávě. Dneska už hrajeme krásný baseball a dokážeme potrápit i silné soupeře. A vítězství nad Arrows? To byla taková sladká odměna za všechny tréninky, modřiny a nekonečné zavazování tkaniček.

Na co jste nejvíce pyšná?

Na tu partu. To je pro mě úplně nejvíc. Máme v týmu děti, které hrají od začátku, i úplné nováčky, a přesto fungují jako jedna velká banda. Když se někomu něco povede, ostatní mají radost s ním. Když se něco nepovede, povzbudí ho. A to je podle mě mnohem důležitější než tabulka. Samozřejmě že máme radost z výher, ale jestli jsem na něco opravdu pyšná, tak na to, že se děti těší na tréninky a odcházejí z hřiště s úsměvem. Domácí turnaj ukázal, že v Opavě vyrůstá nejen řada talentovaných hráčů, ale především parta dětí, které baseball baví a které se na hřišti dokážou podporovat a bojovat jedna za druhou. A právě to je možná největší vítězství celého týmu U7.